Zahraniční SEO » Blog » Cenzura internetu ve světě

Cenzura internetu ve světě

Jak je která země „svobodná“, poznáte podle toho, jak cenzuruje internet. Internetová cenzura je aktuální a vážnější problém, než si myslíme. Vzhledem k tomu, že se sociální média stávají silným nástrojem pro podporu hlasů politické nespokojenosti, internetová cenzura leckde zesiluje.

Jako mezinárodní odborníci v odvětví SEO (Search Engine Optimization, optimalizace pro vyhledávače) jsme znepokojeni omezeními na webu, která brání uživatelům v jejich vyhledávání. Blokování webových stránek a platforem sociálních médií je nejen „špatné pro podnikání“, jedná se o porušení mezinárodně platných lidských práv, jako je svoboda projevu a svoboda informací. Tento příspěvek na našem blogu vám pomůže pochopit, jak funguje internetová cenzura a jaká jsou nejčastěji cenzurovaná témata.

Jak se internetová cenzura provádí?

Vlády uplatňují cenzuru a dohled nad svými občany, médii a uměním již od dob Římské říše. Roli dopisů a telegramů dnes převzaly e-maily a rychlé zasílání zpráv. Online zpravodajství a blogování vytlačuje tištěná média. Proto se internet stal hlavním cílem kontroly toku informací. Zde je přehled nejběžnějších strategií, kterými země cenzurují využívání internetu:

Technická internetová cenzura

  • Blokování IP adres (adres protokolu Internet Protocol): Přístup k určité IP adrese je zamítnut. Pokud je cílový web hostován na serveru, všechny webové stránky na tomto serveru budou zablokovány.
  • Filtrování a přesměrování jmenného systému DNS (Domain Name System): Blokování určitých typů domén webových stránek, např. .com, .ru, .us atd.
  • Filtrování adres URL (Uniform Resource Locator): V URL adresách webových stránek jsou vyhledávána konkrétní klíčová slova a v případě nalezení “závadných” klíčových slov jsou zablokovány.
  • Cenzura portálů a odstraňování výsledků vyhledávání: Velké portály, včetně vyhledávačů, mohou nezobrazovat některé webové stránky, které by na nich jinak byly dostupné.
  • Filtrační software: Software pro kontrolu obsahu brání uživatelům v přístupu k webové stránce, která obsahuje zakázaná klíčová slova nebo materiál.

Netechnická internetová cenzura

Netechnická a technická cenzura jdou ruku v ruce. Technická cenzura obvykle následuje netechnickou. Nejrozšířenější metodou netechnické cenzury je omezování přístupu k internetu pomocí zákonů. Takové zákony a předpisy zakazují různé typy obsahu a požadují jeho odstranění nebo zablokování.

Vydavatelé a autoři nežádoucího obsahu jsou často pod neformálním tlakem. Tyto osoby mohou dostávat nabídky úplatků nebo je jim vyhrožováno ublížením na zdraví, trestním stíháním nebo soudními spory za účelem odstranění obsahu. V zemích s vysokým stupněm neformálního tlaku a/nebo s přísnými právními předpisy lidé při publikování obsahu na webu samozřejmě často provádějí autocenzuru.

Jak se měří internetová cenzura?

Vzhledem k tomu, že technických a právních mechanismů cenzury internetu je mnoho, je to opravdu těžká otázka. Existují však instituce a organizace, které se tomuto důležitému problému věnují. K dnešnímu dni existují tři globálně uznávané zdroje rozsáhlých zpráv o cenzuře internetu. Každá zpráva má vlastní kritéria a definice, kterými se měří úroveň cenzury.

Freedom on the Net (Svoboda na internetu)

Zprávy Freedom on the Net publikovala společnost Freedom House – americká nevládní organizace, která provádí výzkumy lidských práv, demokracie a politické svobody. Od roku 2009 je k dispozici pět vydání zprávy.

svoboda na internetu
Zdroj: Freedomhouse.org

Tyto zprávy vycházejí z průzkumů, které kladou soubor otázek určených pro měření úrovně svobody internetu a digitálních médií. Otázky se zaměřují na tři hlavní oblasti: překážky přístupu k internetu, omezení obsahu internetu a porušení uživatelských práv. Z výsledků z těchto tří oblastí je zkombinováno celkové skóre pro danou zemi (od 0 pro nejlepší až po 100 pro nejhorší). Země jsou označovány jako „svobodné“ (0 až 30), „částečně svobodné“ (31 až 60) nebo „nesvobodné“ (61 až 100).

Iniciativa OpenNet

Iniciativa OpenNet je společným projektem několika akademických institucí. Od roku 2007 do roku 2013 byla vydána řada zpráv o filtrování internetu a dozoru v různých zemích. Z důvodu strachu ze soudního stíhání se organizátoři projektu rozhodli tuto iniciativu opustit, ale jejich zjištění zůstávají veřejnosti k dispozici.

Výzkumní pracovníci se zaměřili na čtyři hlavní témata internetového obsahu:

  • Politická témata: Názory a informace, které jsou v opozici vůči názorům současné vlády nebo souvisejí s lidskými právy, svobodou projevu, právy menšin a náboženskými hnutími.
  • Sociální témata: Názory a informace vnímané jako urážlivé nebo společensky citlivé, často související se sexualitou, hazardními hrami, nelegálními drogami a alkoholem.
  • Konflikty a bezpečnost: Názory a informace týkající se ozbrojených konfliktů, hraničních sporů, separatistických hnutí a militantních skupin.
  • Internetové nástroje: E-mail, internetový hosting, vyhledávání, překlady a služby Voice-over Internet Protocol (VoIP) a metody obcházení filtrování nebo cenzury.

V každé oblasti byly země klasifikovány dle blokování nebo filtrování obsahu na internetu jako „všudypřítomné“, „podstatné“, „selektivní“, „podezřelé“ nebo „žádný důkaz“.

OpenNet - sociální témata
Zdroj: Opennet.net

Enemies of the Internet (Nepřátelé internetu)

V roce 2006 vydala organizace Reportéři bez hranic (RSF), nevládní organizace, která obhajuje svobodu tisku, svůj seznam „Nepřátelé internetu“. Od poslední aktualizace v roce 2014 obsahoval seznam devatenáct zemí, včetně Číny, Indie, Severní Koreje, Ruska, Spojeného království a USA.

Která témata jsou pod tlakem?

Při procházení výše uvedenými zprávami se objevuje zřetelný vzorec nejcenzurovanějších témat. Politické vedení, které usiluje o udržení vládní moci, musí zastavit jakékoli opoziční hlasy. To zahrnuje nekonformní online tisk a také platformy sociálních médií. Internetová cenzura se používá také k prosazování právních předpisů týkajících se ochrany veřejné morálky a duševního vlastnictví.

Sociální média

Události arabského jara odhalily, jak efektivní a „nebezpečná“ mohou být sociální média při ovládání davů. Platformy YouTube, Facebook, Twitter a různé blogy vyvolaly lavinu zpráv o svobodě a demokracii. Prostřednictvím těchto platforem lidé vytvářeli skupiny a organizovali demonstrace.

Twitter povstání Egypt Tunis
Zdroj: Ledainformativewebsite.com

Krátce po událostech byli lidé v Egyptě, Libyi a Sýrii svědky úplného odstavení internetu. V Tunisku vláda napadla hesla účtů občanů na Facebooku a ukradla je. Blogeři v Saúdské Arábii a Bahrajnu byli uvězněni a někteří z nich byli údajně zabiti. Do dnešního dne prosazuje několik zemí v tomto regionu přísnou cenzuru sociálních médií.

Mezi nejvíce neslavně známé země blokující webové stránky západních sociálních médií patří Čína. Čína blokuje přístup k serverům: Twitter, Facebook, YouTube, Instagram a k mnoha dalším. Tímto způsobem se komunistické vedení snaží zmírnit společenské vlivy Západu. Jako přední digitální mocnost má tato země své vlastní úspěšné varianty zablokovaných platforem sociálních médií.

Politika a svoboda projevu

Sociální média jdou ruku v ruce se svobodou politického projevu. Mnoho vlád, které jsou mimořádně citlivé na kontrolu místní politiky, má přísnější regulace přístupu k sociálním médiím. Tyto vlády jsou však také ovládány vyšší mírou paranoie, která se dále šíří po internetu. Tuto cenzuru prosazují zvláště země v Africe a na Středním východě s nižšími nebo žádnými znaky demokratického politického systému.

Velmi omezujícím prostředím pro online vyjadřování politického nesouhlasu zůstává Etiopie. Zpráva OpenNet Initiative z roku 2012 uvádí, že nadále pokračuje blokování online politického a zpravodajského obsahu v Etiopii, a to včetně blogů a internetových stránek několika nedávno odsouzených osob. Protiteroristická legislativa je zneužívána ke sledování internetových projevů, které jsou kritické vůči místní politice.

Jeden z nejrozsáhlejších a nejrozšířenějších systémů filtrování mezi zeměmi Společenství nezávislých států má Uzbekistán.  Zabraňuje přístupu na webové stránky nezávislých médií, organizací na ochranu lidských práv, na stránky obsahující materiál kritický vůči vládě, diskuze o událostech arabského jara a zprávy o demonstracích a protestech. Blogeři, kteří píší o mediálních zprávách nebo politickém obsahu, čelí tvrdým právním postihům a pokutám.

Další země, které je třeba v této kategorii uvést, jsou: Írán, Severní Korea, Indonésie, Jemen, Spojené arabské emiráty,  Pákistán, Vietnam, Gambie, Eritrea a Turecko.

Sex, drogy a „nemorální“ obsah

Země, které blokují webové stránky sexuální povahy nebo stránky související s drogami a alkoholem, to dělají z důvodu ochrany veřejné morálky. Zejména v zemích na Blízkém východě a v jiných zemích, kde je dominantním náboženstvím islám, je běžnou praxí blokování a filtrování webových stránek s pornografií, seznamkami a eskortními službami, užíváním drog, hazardními hrami a obsahem pro gaye a lesby. Blokování stránek obsahujících dětskou pornografii je ovšem běžnou praxí po celém světě.

Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Omán, Súdán, Tunisko Írán používaly k tomuto účelu softwarové systémy společnosti Secure Computing. V roce 2008 byla tato společnost převzata globální společností v odvětví softwarové bezpečnosti McAfee a o její další činnosti je k dispozici jen málo informací. V roce 2013 vydala organizace RSF seznam nejvýznamnějších pěti korporátních nepřátel internetu, ke kterým patří společnosti v odvětví dohledu nad internetem a filtrovacího softwaru.

V červenci 2012 přijal ruský parlament zákon o omezení internetu, který měl za následek vytvoření ruské černé listiny internetových stránek obsahujících údajnou dětskou pornografii, materiály související s drogami, extremistické materiály a další obsah, který je v Rusku nezákonný. RSF kritizovala postup, podle kterého jsou položky přidávány na černou listinu, jako „extrémně neprůhledný“ a považovala jej za součást útoku na svobodu informací v Rusku. Chcete-li dostávat pravidelné aktualizace ruské černé listiny internetových stránek, podívejte se na účet na Twitteru: @RuBlacklist_en.

Rusko černá listina
Zdroj: Twitter.com/RuBlacklist_en

Porušování autorských práv

Internetová cenzura by neměla být interpretována pouze v souvislosti s porušováním svobody projevu a práva na informace. Internetová cenzura se objevuje ve všech částech zeměkoule, a pokud mají všechny země něco společného, pak je to cenzura internetu z důvodu porušování autorských práv. Hovoříme o torrentových webových stránkách, videích na serveru YouTube nahraných bez řádného souhlasu, o nezákonných webových stránkách pro sdílení souborů – víte, jak to chodí.

Jedny z nejrozšířenějších a nejpřísnějších zákonů na ochranu autorských práv na internetu má Spojené království a USA. Po předních poskytovatelích internetových služeb ve Spojeném království je vyžadován soukromý souhlas s omezením přístupu k webovým stránkám prostřednictvím soudních příkazů. Nový britský ekonomický digitální zákon snižuje prahovou hodnotu kriminality online porušování autorských práv, čímž se zvyšují pokuty.

Americký zákon o autorských právech pro digitální tisíciletí je celosvětovým zákonem o autorských právech. Obsahuje specifické procedurální kroky, které musí společnosti, které obdrží oznámení o porušení práv, přijmout, aby dosáhly „bezpečného přístavu“ – ochrany před odpovědností za hostování protiprávního obsahu uživatele. Rozsah a definice této legislativy jsou však často kritizovány za to, že jsou příliš široké. Tímto způsobem mohou USA používat své právní předpisy ke státní cenzuře internetu. Podívejte se, co si o tom myslí Adolf:

Jste si jisti, že se celý obsah vaší webové stránky zobrazuje v každé zemi? Jste zvědaví, zda na některém trhu platí nějaké omezení obsahu? Zeptejte se nás a my to pro vás zjistíme.